Smutná zpráva. Zemřel uznávaný ichtyolog Ing. Jiří Vostradovský, CSc.

Vážení přátelé Petrova cechu,

s lítostí Vám oznamujeme, že 3. 9. 2020 nás předešel na cestě do rybářského nebe Ing. Jiří Vostradovský, CSc., ichtyolog tělem, duší a srdcem.

Jiří Vostradovský se narodil v roce 1933 a po ukončení gymnázia absolvoval rybářskou a hydrobiologickou specializaci na Vysoké škole zemědělské v Brně. Akademický titul CSc. získal na Univerzitě Karlově. Záhy byl přijat na Oddělení říčního rybářství VÚRH ve Vodňanech a již v roce 1959 byl pověřen vedením detašovaného pracoviště na ÚN Lipno, kde strávil celkem 11 let života. Roku 1970 se stal vedoucím pražského oddělení pro tekoucí vody (které později přesídlilo do Dolu u Libčic), které se zabývalo výzkumem obsádek reofilních druhů ryb. Po odchodu do penze pracoval 2 roky ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. M. v Praze, kde se významným způsobem podílel na průzkumu řeky Labe (byl členem Mezinárodní komise MKOL).

Stal se autorem více jak 300 odborných i populárních příspěvků a učebnic. 50 let pracoval pro časopis Rybářství, ať již jako člen redakční rady, nebo od roku 1985 jako jeho šéfredaktor.

Díky dobré znalosti jazyků udržoval živé kontakty se zahraničím (přednášel na rybářských kurzech v Two Lakes v Anglii, pracoval v Hydrobiologickém ústavu Kubánské akademie věd na Kubě, působil v Národním muzeu v Paříži, v letech 1983-1984 pracoval jako ichtyolog FAO v Africe, kde v Zambezi učil místní obyvatele rozmnožovat a chovat ryby). V roce 1990 byl ve Stockholmu jmenován rádcem v rámci IFS (International Foundation for Science), posuzoval udílené granty pro mladé vědecké pracovníky v rozvojových zemích a osobně dohlížel na jejich práce. Navštívil řadu evropských a asijských zemí, krátce působil i v Jižní Americe. V ČR byl aktivní v řadě vědeckých rad, odborných komisí (např. při MŽP, ČRS) – zmínit můžeme například Komisi pro rybí přechody nebo Čistou Želivku, o. p. s.

Byl také uznávaným soudním znalcem v oboru rybářství.

V důchodu se ve volném čase věnoval svým rybníkům u Sedlčan, v krásné krajině plné kopců a rybníků, kde se ke konci svého působení usadil i známý rybníkář Jakub Krčín. Zde experimentoval s různým složením rybích obsádek a pozoroval ryby v jejich přirozeném prostředí.

V Českém rybářském svazu působil jako předseda hospodářského odboru, místopředseda Územního svazu města Prahy a člen Republikové rady ČRS. Ke sportovním rybářům měl tedy vždy nesmírně blízko.

Pavel Vrána, zaměstnanec Hospodářského oddělení sekretariátu Rady ČRS, který měl k tomuto člověku vazbu již od mládí, se s váženými čtenáři podělí o několik řádek svých vzpomínek:

Jiří Vostradovský mne s trochou nadsázky rybářsky doprovázel již od dětství. Když jsem začínal s lovem ryb, v mých snech se objevovaly právě jeho fotky pstruhů, mníků, bolenů a štik, které jsem znal z rybářských kalendářů a stránek časopisu Rybářství.

Poprvé jsem se s ním osobně setkal ještě jako čerstvý absolvent Střední rybářské školy na schůzce, která se týkala repatriace lososa do našich vod. Byl těžko přehlédnutelný s ohledem na jeho mimořádnou výšku, hluboký hlas, orlí nos a výrazné modrošedé oči. Seděl, dlouho poslouchal názory druhých, než vyslovil svůj názor a jako mnohokrát později, trefil do černého. Tehdy jsem ještě netušil, že se za pár let budeme setkávat pravidelně v rámci mé práce u ČRS. Při dalších setkáních jsem zjistil, že jsme oba začínali chytat ryby na Kozelské tůni u Neratovic, což utvrdilo naše přátelství.

Byl rodilý vypravěč, který bez dlouhého pobízení sypal z rukávu historky o starých dobrých časech, kdy řeky přetékaly úhoři a v potocích se při tření pstruhů voda jen vařila. Dovedl stejně poutavě vyprávět o Lipně, jako o přehradách na dalekých ruských veletocích, o počátcích výzkumu v Dole u Libčic, o nestorech českého rybářství a vždy přidal nějakou veselou historku, ze které nakonec plynulo pro vnímavé rybáře poučení. Neváhal si udělat legraci sám ze sebe, což mi bylo sympatické. Často také pobízel ostatní k publikační činnosti a sám šel dobrým příkladem. Tvrdil, že nebudeme-li mít vzdělané rybáře, těžko můžeme očekávat dobrou budoucnost.

Měl vzácný dar psát články poutavě a namíchat v nich vyváženou směs historických, odborných a populárních údajů. Výsledný článek se pak dobře četl a člověk se i v mnohém poučil. Dokázal psát doslova nadčasově, jeho články si rád přečtu i po létech. Takoví lidé jsou dnes velmi vzácní a těžko se hledají.

Rád cestoval, při odborných exkurzích mu oči jen svítily a hbitě si zapisoval poznámky, aby je mohl později předat čtenářům. Byl přirozeně zvídavý, neostýchal se zeptat a jeho fotoaparát byl zavěšený proklatě nízko, vždy připravený pořídit zajímavý snímek. Fotil rád a fotil dobře, z jeho snímků doslova dýchá atmosféra těch let, která osloví každého rybáře.

Kdykoliv se mohl s někým bavit o rybách, byl ve svém živlu a doslova omládnul. A naopak. Každý, kdo to s rybami myslel vážně, měl v jeho přítomnosti pocit, že má vedle sebe člověka, který si s ním bude povídat o rybách celou noc až do rozednění a ani na chvilku ho to neomrzí.

Ještě dnes mi v uších zní jeho veselé: „Pavle, v životě musíte jako úhoř: doleva, doprava, ale nikdy neztratit směr!“.“

Odešel vzácný člověk, který v životě udělal mnoho pro ryby i rybáře a tudíž ho jistě náš patron, svatý Petr, uvítá s otevřenou náručí.

Čest jeho památce!

Sekretariát Rady ČRS; Pavel Vrána

File0855

Zimní lov štik (foto: Ing. Jiří Vostradovský, CSc.)

Lov na dirkách povolen Lipno 1965

Lov na dírkách povolen Lipno 1965 (foto: Ing. Jiří Vostradovský, CSc.)

vostradovsky186a

Již neexistující Mlýn Bělá na Želivce (foto: Ing. Jiří Vostradovský, CSc.)